Někdo zachraňuje životy skalpelem, někdo hasí požáry a někdo ve tři ráno sedí před terminálem, protože když spadne infrastruktura, přestane fungovat svět, jak ho všichni znaj. Nefungovaly by nemocnice, mobilní sítě, energetika, doprava, banky a věci, o kterejch ostatní ani nevěděj, že existujou. A aby všechno běželo, jak má, musí to mít pod taktovkou někdo, o kom většina lidí nikdy neuslyší. Ty.

Jasně, že Ti nikdo nezatleská za noc, kdy jsi zachránil produkci pět minut před výpadkem. Nikdo neuvidí hodiny nad logama, debugingem ani ten moment, kdy celej svět spal a ty jsi držel online systémy, bez kterejch by ráno nefungovalo skoro nic. 

Seš  hrdina bez pláštěnky a škrabošky. Bez Batmobilu. Bez fanfár. Bez titulků v novinách a bez sochy na náměstí. Maximálně se dočkáš slov „díky, už to jede“, protože nikoho nezajímá, jak funguje SSH. Dokud funguje. Nikoho nezajímá uptime. Dokud není downtime. Nikoho nezajímá backup. Dokud není potřeba restore. Nikoho nezajímá security. Dokud ho nesejme breach. No a ty přijdeš, podíváš se na incident, napíšeš tři příkazy a jdeš. Za tebou ticho a fungující produkce. To není štěstí. To jsou tisíce hodin v dokumentaci, v logu, v nočním deploymentu a meetingy v Teamsech v pátek v 16:58. Zatímco ostatní koukali na Netflix, ty sis uploadoval do hlavy znalosti, který držej celej svět v chodu.

Možná o tobě svět neví. Ale my víme, co pro něj děláš. A proto vznikla značka My Kernel Panic. Abysme vzdali hold tobě a tvý náročný práci s extrémní zodpovědností, o který hodně lidí nemá ani páru.